Historie
Jiaogulan užívali lidé z horských oblastí jižních provincií Číny po celé generace, vždy ráno před prací na posilnění, povzbuzení a zlepšení fyzické kondice, ale taky každý večer na uvolnení a uklidnění. Byl označován jako elixír mladí nebo take bylina nesmrtelnosti, lidé se tady běžně dožívali věku 100 let!!!
Jiaogulan pocházi původně z Číny, podle historických dokumentů, i přesto, že roste v mnohých asijských zemích.
První písemné informace o Jiaogulanu se datují do začátků dynastie Ming (1368 - 1644 n.l.), když Zhu Xiao poprvé popsal tuto rostlinu, která se spolu s náčrtkem objevila v knize "Materia Medica for Famine" z roku 1406. Byla ovšem popsaná pouze jako divoce rostoucí jedlá bylina, kterou je možné jíst během hladomoru, byla popsaná zatím bez jakýchkoliv léčivých účinků. Později, v roce 1578, se pustil Li Shi Zhen do renovace herbářů a popisuje Jiaogulan detailněji v knize "Compendium of Materia Medica". Popisuje jeho pozitivní účinky při léčbě hematurie, otoků, pri bolestech krku, horečce, tumoroch a traumatu. Tohle jsou první záznamy o použití Jiaogulanu jako léčiva. V pozdějších letech během dynastie Qing (1644-1912) postupně přibívaly další informace o účincích a použití Jiaogulanu. Jeho použití ovšem ještě nebylo rozšířené po celé Číně, soustředilo se jenom na lokální oblasti, kde rostl divoce.
Z tohoto důvodu nebyl Jiaogulan zařazený do farmakopei tradiční čínske medicíny. Ovšem zkušení lekáři Tradiční Čínske Medicíny ho zkoumali a popsali jako "sladký, jemně nahořklý, zvyšujíci "Yin" a podporujíci "Yang". Stejně popsali jeho použití při infekcích, proti zánětům, na zvýšení odolnosti organismu a pod.
První skutečný vědecký výzkum proběhl až v roce 1972 ve výzkumném centru kombinované tradični čínské medicíny a západní medicíny v Qu Jing v provincii Yunnan, kde uskutečnili studiu na 537 případech chronické tracheo - bronchitidy. V sedmdesátých letech se také začal Jiaogulan zkoumat i v Japonsku, kde se nazýva "Amachazuru" (sladký popínavý čaj) a jeho léčivé účinky byly učiněny jako mnoho velkých světových objevů, na jedné straně výzkumem, ale také z velké části pomohla náhoda.
V Japonsku se totiž začala hledat náhradní sladidla, jako náhrada cukru. Už mnoho let se používal sacharín ,ovšem japonská vláda zakázala používaní cyklomátu sodného, a proto byl zahájen výzkum různých rostlin obsahujícich sladké elementy, jako jsou Stévia (Stévia cukrová - Stevia rebaudiana) a Amachazuru (Jiaogulan - Gynostemma pentaphyllum).
Dr. Masahiro Nagai, výzkumný lékař a v současnosti profesor farmakognozie (vědný obor zabívající se popisem drog rostlinného a živočíšného původu; nauka o poznávání látek, z kterých se vyrábějí léky) na Farmakologické univerzitě v Hoshi o této udalosti mluví:
"Byl jsem v Národním Institutu Zdraví ve Spojených státech behěm let 1969 -1971, když mi Dr. Osama Tanaka, profesor fakulty Medicíny v Hirošimské univerzitě, poslal požadavky na dokumenty mé dizertační práce o Stévii, která byla v té době předmětem studia na Hirošimské univerzite jako zdroj přírodního sladidla. Po návratu do Japonska jsem se pustil do studia jiné rostliny - Amachazuru, která by take mohla být alternativním sladidlem, nakolik jsem vědel ze svých znalostí farmakognózie, že obsahuje sladké komponenty."
Během dalších 10-ti let výzkumu on a jeho tým objevili a pojmenovali 82 různých saponinů!!!, pričemž ženšen jich obsahuje jen 28. Saponiny jsou unikátní látky s jedinečnými vlastnostmi, jsou obsažené zpravidla v rostlinách a byly objaveny také v živočíšné říši, napr. v hadím jedu, v mořské hvězdici a pod. Po svých vzrušujících objevech se Dr. Takemoto pustil do nových objevů obrovského potenciálu této zázračné rostliny. Během laboratorních výzkumů v osemdesátých letech Dr. Takemoto se svým týmem vykonal více experimentů, které postupně odhalovaly úžasné léčivé účinky Jiaogulanu. Testy dokázaly, že Jiaogulan působí na zvýšení síly, aktivity, zlepšuje výdrž a koncentraci.
Další experimenty dokázaly jeho účinky při výzkumech rakoviny, pričemž zjistily, že působí jako inhibitor (zpomalovač) nádorů a tumorů, odstraňuje vedlejší účinky hormonální léčby. Také zjistili, že působí na posilení imunity, a to na buněčné úrovni. I když tyto objevy byly úžasné, byl to jen začátek objevování unikátních účinků Jiaogulanu. Podobně tomu bylo i v Číne, kde se začaly dělat studie po zjištěních, že v malých odlehlých oblastech a vesnických regionech Guangxi, Shicuan a jiných regionech jižní Číny se lidé běžně dožívají věku 100 let!!! a výskyt rakoviny v těchto oblastech byl až neuvěřitelně řídký.
Vědci z Čínské Akademie Zdravotnické Vědy v Pekingu se pustili do zkoumání a studia těchto regionů a zjistili, že ve všech těchto oblastech lidé pravidelně pijí čaj z Jiaogulanu. Díky úžasným předcházejícím objevům v Číne a Japonsku se tedy začelo s novými výzkumy, bylo vykonané množství pokusů a experimentů, které přinášely stále nové výsledky o "zázračných" vlastnostech této rostliny. Vypracovalo se mnoho postupů při výrobě léčiv, způsobů kultivace a užívaní. Bylo publikováno více než 300 vědeckých zpráv a dokumentů o Jiaogulanu a jeho saponinech v předních čínských vědeckých publikacích.
Použitá literatura
1 - Cheng, J.G., et al. “Investigation of the plant jiaogulan and its nalogous herb, Wulianmei.” Zhong Cao Yao. Chinese. 1990. 21(9): 424.
2 - Li Shi-Zhen (Ming dynasty): Ben Chao Gangu Mu (Compendium of Materia Medica) Vol. 2. People’s Health Publisher. Chinese. 1985. p. 1326.
3 - Wu, Qi-Jun. (Qing dynasty). Zi Wu Ming Shi Tu Kau (Textual Investigation of Herbal Plants) Vol. 2, Shang Wu Publishing House. Chinese. 1957. p. 559.
4 - Qu, Jing and combined research group of Traditional Chinese/Western Medicine, Yunnan. “Study of the therapeutic effects of Chinese herb, jiaogulan in 537 cases of chronic tracheo-bronchitis.” Zhong Chao Yao Tong Xun (Bulletin of Chinese Herbs and Medicines). Chinese. 1972. (2): 24.
5 - Wu, Y.G., et al. (ed), Dictionary of Chinese Materia Medica Vol2, p.1088, Shanghai Science and Technological Publishing House, Shanghai, 1st. ed. Chinese. 1998.
6 - Nagai, Masahiro, et al. “Two Glycosides of a Novel Dammarane Alcohol from Gynostemma pentaphyllum.” Chem. Pharm. Bull. 1981. 29(3): 779-83.
7 - Izawa, Kazuo. Color Encyclopedia of Medicinal Herbs. Jpn. 1998: 458.
8 - Nagai, Masahiro, et al. “Abstracts of Papers.” The 23rd Meeting of the Japanese Society of Pharmacognosy. Jpn. Nov. 1976: 37.
9 - Takemoto, Tsunematsu, et al. Health Before You Know It.-Amachazuru. Eng. Yutaka Nakano Shobo 1984.
10 - Ibid.
11 - Akemoto, Tsunematsu, et al. “Studies of the constituents of Gynostemma pentaphyllum Makino. I. Structures of Gypenosides I-XIV.” Yakugakuzasshi. Jpn. 1983. 103(2): 173-185.
12 - Ergner, Paul. The Healing Power of Ginseng. Prima Publishing. 1996. 107.
13 - Oshikawa, K., et al. “Studies on the constituents of Cucurbitaceae plants. XVIII. On the Saponin constituents of Gynostemma pentaphyllum Makino (13)” Yakugaku Zasshi. Jpn. 1987. 107: 361-366.
14 - Richi, Shigeru, et al. “Saponins of Gynostemma pentaphyllum as tonics.” Kokai Tokkyo Koho. Jpn. 1985. 60(105): 626.
15 - Richi, Shigeru, et al. “Saponins of Gynostemma pentaphyllum as neoplasm inhibitors.” Kokai Tokkyo Koho. Jpn. 1985. 60(105): 627.
16 - Richi, Shigeru, et al. “Prevention of glucocorticoid side effects by saponins of Gynostemma pentaphyllum.” Kokai Tokkyo Koho. Jpn. 1985. 60(105): 625.
17 - Guangxi Ribao (Guangxi Daily Newspaper). Chinese. March 4, 1972.
18 - Wu, Y.G., et al. (ed), Dictionary of Chinese materia Medica Vol 2, p. 1088. Chinese. Shanghai Science and Technological Publishing House, Shanghai, 1st. ed. 1998.
